Sen abonenta severozápadní dráhy
Je smutné teď, v době dovolených, jezdit vlakem po trati číslo 241 – bývalé páteřní Rakouské severozápadní dráze. Včera v 16:03 ze Znojma do Moravských Budějovic ve starém, rozhrkaném a uřvaném motoráku, takzvané „osmsetdesítce“, nás jelo pět. Jeden do Olbramkostelu, dva do Šumné, jeden do Blížkovic. Do cíle jsem pak dojel sám – po celé trase od Znojma nenastoupil nikdo. Není divu. V 16:00 odjíždí ze Znojma vypolstrovaný klimatizovaný autobus na Prahu. Do Mor. Budějovic vás sveze za 33,- Kč. A železnice? Původně pro lokálky stavěná „osmsetdesítka“, na kdysi rychlíkové trati chudinka vytočená na svou maximální rychlost, nás odvážné odváží o 40 let zpátky. Na výlet, za který si na této trase každý bůhví proč připlatíme oproti autobusu 9 korun. A to ještě díky IDS Jihomoravského kraje. Jinak je tahle rozmařilá jízda o dvacku dražší. Aspoň kdyby tak k jízdence České dráhy rozdávaly špunty do uší! Mám jeden sen - jednou pojedu do práce opět vlakem. Nastoupím v Buďovicích do klimatizovaného vagónu, milá průvodčí mi nabídne noviny, na výběr ranní kávu či čaj s mlékem nebo bez, ze sluchátek budu mít možnost poslechnout si rozhlas, nebo muziku servírovanou jako každodenní překvapení od vlakového personálu. K dispozici budu mít zásuvku pro můj věčně vybitý notebook či mobil. Volně si natáhnu nohy a lehce kolébán pohybem vozu a šuměním větru za okny dorazím příjemně naladěn do Znojma... A tak, v zapadlém koutu opomíjeného regionu, rozděleného nesmyslnou administrativní krajskou hranicí, která nikdy neměla být, přemýšlím, co vše musím ještě udělat, aby se mi ten můj sen jednou splnil. Bojím se však, že už nám všem ujel vlak. Ten poslední...
Bc. Martin Kouřil, předseda SVD-JZM
V Moravských Budějovicích
19.07.2011